Síla přátelství - SP-Tvrdé přistání

Jako první se probrala Adri… když otevřela oči, tak kolem sebe viděla krásnou louku a vysoké stromy a ihned si sedla a ohlédla se kolem sebe!
Vedle ní ležela její kamarádka a jak se zdálo tak spala! Když ji zkontrolovala, tak zaměřila svoji pozornost na jejich okolí a zjistila tak, že nejsou na louce, nýbrž u nějakého hlubokého lesa, nad kterým se tyčí obrovský a překrásný hrad!
„Páni!“ vydechla Adri, když uviděla tu krásu a začala probouzet svou kamarádku, aby to taky viděla.
„Kde to jsme?“ nechápala Is a neustále se rozhlížela okolo sebe, jakoby hledala odpovědi a její vlasy se černě leskly v záři vycházejícího slunce.
„Netuším… hele počkat! Máme tady věci!“ prohlásila Adri a začala prohrabovat svůj batoh, v němž měla mobil, ale jakmile ho otevřela tak se překvapeně zarazila: „T-to snad není možný…“
„Co se stalo, Adri?“ zeptala se Is a sedla si k ní a když jí Adri ukázala dlouhý kus dřeva, s umě vyřezávanou násadou, tak zalapala po dechu.
„J-je to, to co si myslím?!“ nechápala Ad.
„Zkus to… jestli je to skutečná čarodějnická hůlka, tak ti půjde kouzlit.“ pobídla ji Is, která pochopila co tím myslí.
Adri se zamyslela, napřáhla ruku s hůlkou před sebe a řekla: „Aguamenti!“ a z její hůlky vyrazil proud vody.
„Wow!“ vydechla nadšeně Adri a Is taky zkusila kouzlo.
„Moment, pokud tady fungujou kouzla, taky musíme bejt v Bradavicích!“ prohlásila Adri.
„Ale vždyť to nedává absolutně žádnej smysl!“ namítla Is.
„Já vím jak to zjistit!“ prohlásila po chvilce přemýšlení Adri.
„Tak mluv!“ vybídl ji Is zvědavá na co její kamarádka přišla.
„Vloupeme se do toho divného hradu!“ navrhla Adri a čekala netrpělivě na ohlas svého prohlášení u kamarádky.
„A jak se asi chceš ukrýt?“ nechápala ji Is.
„Jednoduše! Zastíracím kouzlem!“ odpověděla Adri.
„A ty víš jak se dělá?“ zeptala se Is.
„Já ne… ale ty jako Potteroložka určitě ano!“ namítla Adri a otočila se na místo, kde před chvilkou stála Is, ale teď tam nebyla.
„Isi?! Kde seš?! Tohle je vážně blbej vtip!“ prohlásila Adri, která se o ni začala bát.
„Incedio!“ ozval se Isabelin hlas a Adriana se rozeběhla za ní a zjistila, že Is leží na zemi a vedle ní je prazvláštní květina, která vypadá jako malý dub.
„Is, co se stalo? Jsi v pohodě?“ vrhla se ke své kamarádce Adri a pomohla jí na nohy.
„Jo jsem v pohodě! Jen jsem zašla na obhlídku terénu a tohle se na mě vrhlo (ukázala na malý nenápadně vyhlížející stromek)! Je to Škrtidub! Určitě! Jak to tak vypadá, tak jsme vážně ve světě Harryho Pottera, protože jsem před chvilkou viděla dvou a půl metrovýho chlápka se samostřílem a růžovým deštníkem, vedle kterýho běžel obrovskej černej pes!“ prohlásila Is a Adri zatajila dech.
„Co teda budeme dělat?“ zeptala se Is neadresně.
„Já bych navrhla, abychom prozkoumaly tenhle svět, nebo spíš Bradavice! Já chci vidět hrdiny Rowlingové na živo! Ty ne?“ řekla Adri a nadšeně se rozhlížela kolem sebe.
„Tohle je blbost… ale jdu do toho! Člověk má v životě zkusit všechno!“ přidala se Is k Adri, „Ale mám pár podmínek.“
„Mluv!“ vyzvala ji.
„Takže – musíme se převléknout! V těch báglech máme hábity! Potom si musíme vymyslet krycí jméno, protože nejsme doma! A poslední podmínka… když umíme latinsky, tak vymyslíme nějaká kouzla, která by se mohla hodit!“ prohlásila Is.
„Fajn! Jdem se převlíct!“ vyzvala a převlékly se do hábitů.
„O tom sním už hodně dlouho!“ řekla si pro sebe každá a kochala se tím, jak plášť při chůzi krásně vlaje.
„Jdeme!“ prohlásila Adri, ale Is ji zarazila: „Ne! Prvně nás musíš začarovat Zastíracím kouzlem!“
„Si děláš srandu?! Já to neumím!“ odsekla Adri.
„Ale umíš! Zapoj ten svůj minimozeček a vzpomeň si!“
„Tak fajn! Dej mi pět minut a něco na čem to můžu vyzkoušet!“ zavrčela Adri a dodala: „Mezitím si můžeš vymyslet jména!“
„Ok!“ odvětila její kamarádka a nechala ji v klidu přemýšlet, zatímco sama poodstoupila o několik metrů dál a také se dala do přemýšlení.